Jaderná energetika

zachrání ptakopyska

Milovníci zvířat ještě nedávno křičeli o nejrůznějších druzích živočichů: „Přežije rok 2000 ?“ Týkalo se to i australského ptakopyska podivného (Ornithorhynchus anatinus) z rodu ptakořitních. Rok 2000 snad přežil, ale ohrožený je stále. Podívejme se, jak můžeme k jeho přežití pomoci.

Jak se můžeme dočíst v literatuře, mezi živočichy ohrožené zvýšeným radioaktivním pozadím patří zejména placentární savci, u kterých je kritická synchronizace mezi zráním vajíčka a připraveností dělohy toto vajíčko přijmout. V případě umělého (antropogenního) či přirozeného zvýšení radioaktivního pozadí by tedy ze savců nejspíše vyhynuli nejdříve placentálové. Ti by uvolnili prostor pro další vývoj ohrožených savců jiných tříd, včetně ptakopyska.

Hlavním možným zdrojem pro zvýšení radioaktivního pozadí je radioaktivní odpad produkovaný jadernými elektrárnami. Jeho aktivita má dlouhou životnost, zajisté delší, než je životnost „trvalých“ skládek, kam má být ukládán; po jeho úniku do biosféry by tedy měl pomoci k přežití i ptakopyskům.

Že mezi ony placentární savce patří i ten druh, který si eufemisticky říká homo sapiens? Když se kácí les, létají třísky … . A záchrana ptakopyska za to určitě stojí! 

Jiří Šoler


Poznámky