Pohled do zákulisí

aneb

Spejbl a Hurvínek po americku

Původní článek

Světoví politici pro nás rádi hrají divadlo. Oblíbenou scénou pro jejich představení se stávají bývalé země sovětského bloku. Patří sem i řada sametových barevných „revolucí“ organizovaných v cizích zemích vládními politiky ze Spojených států a Evropské unie — podle podobného scénáře byly konečně organizovány i „sametové“ převraty na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století, včetně toho našeho, převratů, které nastaly kupodivu „nezávisle“ v rozpětí týdnů či měsíců v řadě zemí.

Nejprve si loutkáři pěstují v zemi jednu či více agenturních sítí, kterým poskytují materiální, politickou i morální podporu — v naší zemi to byli různí disidenti, chartisté, ekoteroristé a jim podobní. Když se potom tito lidé dostanou k moci, musí samozřejmě splácet své dluhy — výsledkem je rozprodání země cizím společnostem, umělý útlum hospodářství, ale i povinná politická podpora dlouhodobých plánů těch, od kterých předtím čerpali podporu. Proto jsme i u nás byli a jsme svědky rozdávání a rozprodeje národního majetku „za hubičku“ pod hesly jako privatizace, restituce (včetně nejdelšího tunelu z Prahy až do Vatikánu nazývaného církevní restituce), ale i podpora politických ambicí bývalých chlebodárců — např. omluva sudetským Němcům, rozbití Československa, podpora rozbití Jugoslávie a následné vojenské agrese proti Srbsku, zavlečení do zbyrokratizované Evropské unie. Právě nyní probíhá podobný proces pod patronací USA a Evropské Unie na Ukrajině a opět slyšíme naše „demokraty“ ochotně hajlovat se světovými neofašisty.

Často podobné „revoluce“ pomohou odstranit v zemi nepopulární režim; v takovém případě je veřejností přijat a má její podporu — typickým příkladem byly „sametové“ revoluce 80-tých a 90-tých let, které dokázaly zvrátit v mnoha zemích tupou komunistickou diktaturu. Přestože se k moci dostali předem vybrané „disidentské“ loutky, byl puč pro společnost přínosem, i když loutkáři dostali bohatě zaplaceno. Hlavní snahou loutek bylo držet se u moci často nepříliš demokratickými prostředky. Když touha „disidentů“ po moci nebyla dostatečně naplněna, pokusili se fašistický puč zopakovat v rámci tzv. „televizní krize“ na přelomu let 2000-2001, ovšem s nezdarem, když se většina české veřejnosti odmítla na tomto tyjátru podílet.

V současnosti můžeme sledovat podobný pokus o převrat na Ukrajině. Ovšem namísto našich „sametových disidentů“ si loutkáři vypěstovali tvrdé fašistické bojůvky, např. Pravý sektor apod. Vzhledem k tomu, že režim presidenta Janukoviče nebyl příliš oblíbený, nebyl zpočátku problém získat podporu části veřejnosti, zejména na severozápadě země v bývalé Haliči; když se ovšem projevil skutečný nacionalistický a fašistický charakter loutkové vlády, odmítla ji větší část veřejnosti, zejména na jihu a na východě země, respektovat, a otevřeně proti němu vystoupila. Když vidíme dnes záběry ze Slavjanska či Mariapolu, nemluvě o tragédii v Oděse, nelze si nevzpomenout na situaci po sovětské okupaci v srpnu 1968, kdy bezbranní civilisté se snažili bránit organizovaným okupantům v tancích; bohužel průběh současných událostí je mnohem tvrdší, než u nás v roce 1968.

Hitem dneška jsou telefonní odposlechy. Díky nim se podařilo vidět americkým loutkářům přímo do kuchyně, když se podařilo zachytit část rozhovoru mezi náměstkyní US ministerstva obrany Victorií Nulandovou a a US velvyslancem v Kyjevě Geofreyem Pyattem. Celý dialog je možno najít na stránce YouTube pod názvem Loutky Majdanu, jeho přepis na stránce BBC s komentářem Jonathana Marcuse. Záznam se stal populárním zejména díky poznámce Victorie Nulandové „Fuck the EU“, ovšem mnohem zajímavější je pohled do americké loutkářské kuchyně, na to, jakým způsobem jsou sestavovány pozdější loutkové „svobodně zvolené“ vlády. Proto uvádím český překlad celého dialogu podle přepisu BBC. Jedná se o část rozhovoru, jehož autentičnost není jistá, ale orgány USA jí nepopírají.


Upozornění: Přepis obsahuje kletby

Hlas Nulandové: Co si o tom myslíš?

Hlas Pyatta: Myslím, že jsme ve hře. Ten Kličko, to je tu složitý problém. Zvláště jeho jmenování místopředsedou vlády,viděla jsi některé mé poznámky o současných problémech ve vzájemných vztazích. Snažíme se honem zjistit, jakou roli hraje v této věci. Myslím, že tvoje připomínky k němu, které jsi musela mít, to, že příští telefonát, ten, který chcete zařídit, bude přesně stejný jako ten s Jacem. A jsem rád, že jsi rozhodla zapojit do hry, to se hodí do scénáře. Jsem rád, že odpověděl to, co odpověděl.

Nulandová: Nemyslím, že by Kličko měl jít do vlády. Nemyslím, že je to nutné, nemyslím, že je to dobrá myšlenka. Protivládní odpůrci táboří v Kyjevě od listopadu.

Pyatt: Ano. Domnívám se … pokud jde o to, aby nešel do vlády, nech ho stát mimo a provádět svou politickou úlohu a roli. Právě přemýšlím, že aby se proces pohnul, když chceme držet umírněné demokraty pohromadě. Problém je s Tjahnybokem a s jeho chlapci a jsem si jist, že s něčím takovým počítá Janukovič.

Nulandová: (Přeruší ho) Myslím, že Jac je chlapec, který získal ekonomickou zkušenost i zkušenost s vládnutím. Je to on … to co potřebujeme, je Kličko a Tjajnybok mimo. Potřebuje s nimi mluvit čtyřikrát v týdnu, víš. Domnívám se, že Klič by měl … že by měl v tomto stadiu pracovat pro Jaceňuka, jinak to nepůjde.

Pyatt: Ano, tak to je. Dobře. Chtěla bys s ním hovořit v příštím kroku?

Nulandová: Jak jsem pochopila s toho rozhovoru, o kterém jsi mluvila, ta velká trojka se sešla na vlastní schůzce a Jac chtěl v té věci nabídnout rozhovor Tři plus jeden nebo tři plus dva s vámi. Není to tak, jak jste to pochopila?

Pyatt: Ne. Myslím … Domnívám se, že to navrhl, ale myslím, když znám vývoj, že Kličko byl hlavním hráčem, najde si čas objevit se na každém shromáždění, a právě teď o tom hovoří se svými chlapci. Myslím, že pokud se s ním přímo spojíš, pomůže to najít roli pro všechny tři a dá ti to též možnost pohnout s tím kupředu a dostat se přes to než si všichni sednou a vysvětlí, proč se jim to nelíbí.

Nulandová: Dobře.Souhlas. Proč s ním nepromluvíš a nezjistíš, zda si chce pohovořit před tím nebo potom?

Pyatt: Dobře, udělám to, díky.

Nulandová: OK … nemám pro tebe žádné další pokyny, Geoffrey. Nevím, jestli jsem ti to řekla nebo jsem to řekla jen Washingtonu, že¨když jsem ráno hovořila s Jeffem Feltmanem, měl nové jméno pro člověka z OSN, Robert Serry, jak jsem ti ráno psala.

Pyatt: Viděl jsem to.

Nulandová: OK. Získal teď jak Serryho tak Ban Ki-moona, aby souhlasili, že Serry má přijet v pondělí či v úterý. Myslím, že to bude velké. Myslím, že nám to pomůže to slepit a OSN pomůže to slepit, kašleme na EU.

Pyatt: Přesně tak. A myslím, že jsme získali něco, abychom to poslepovali, protože si můžeš být jistá, že jak to nabere výšku, Rusově začnou pracovat za scénou a by se pokusili to torpédovat. A opět skutečnost, že se to tam děje, nedokáži si uvědomit, proč to Janukovič udělal. Mezi tím právě probíhá setkání frakce Strany regionů a jsem si jistá, že v této skupině budou k tomu připomínky. Ale v každém případě můžeme přijmout společné rozhodnutí, pokud budeme jednat rychle. Proto zapracujme na Kličenkovi a když chvíli vydržíš … chceme se pokusit získat někoho z mezinárodních osobností když to vyjde a pomoci to zrodit.  Další věcí je napálit Janukoviče a k tomu asi přistoupíme zítra. Jak je vidět, věci začínají padat na svá místa.

Nulandová: Takže k věci, Geoff, když jsem napsala zprávu, Sullivan přišel přímo ke mně a řekl, že potřebuješ Bidena, a já řekla, že asi zítra jdeme do toho, bychom k tomu získali detaily. Biden dal souhlas.

Pyatt: OK. To je dobře. Děkuji.


Kupodivu vidíme, že současná americká politika má podobné rysy jako ta bývalá sovětská z dob Brežněva — duch totality se přenesl k západu. EU naštěstí není jednotná a nepomáhá ani snaha Německa a její vůdkyně to nějak ovlivnit. Poučení: všechnu moc demokratickým institucím, žádnou nedemokratické Unii a její byrokracii. Jako to vnímají jinde ve světě - např. izraelský premiér Benjamin Netanjahu takto vidí vůdkyni „Německé Evropy“ Angelu Merkelovou. 

A samozřejmě Rusko s tím má určité zkušenosti a dokáže proti tomu najít protizbraň. Bohužel na podobný tyjátr mocných doplácejí opět obyčejní lidé.

Pro totalitní a fašistické režimy je snad nejdůležitější ideologická propaganda a informační válka. Ale i ta má svá úskalí. Jednou ze záminek k ideologické válce je často nesmyslná „ochrana lidských práv“, docházející do naprostých absurdit. Zvláště, pokud narazí na kulturní zvyklosti jiných národů.

Tak nedávno vedli Američané těžkou informační válku, při které se snažili narušit Zimní olympijské hry v Soči. Jedním z hesel, která všude zdůrazňovali, byla „ochrana práv homosexuálů“, zejména na adopci dětí. Ovšem ruská společnost uznává tradiční rodinu a základní biologický fakt, že homosexuální páry mohou těžko plodit potomstvo. A dovolili si chránit své děti na základě zákona, který zakazuje veřejnou propagaci homosexuality — dávají přednost ochraně vlastních dětí před „právy“ biologicky nefunkčních perverzních vztahů. Dokonce z těchto důvodů zakázali adopci ruských dětí americkými páry.

Rusové si velmi váží tradiční rodiny a americký způsob zneužívání dětí homosexuálními páry (tj. jejich adopci) zásadně odmítají. Proto, když se Američané a Německá Evropa (EU) snažila vnucovat jim své pojetí „lidských práv“, hromadně podobné úchylky odmítli. Vždyť někteří západní ,,vůdci'' došli už tak daleko, že odmítají staré kulturní tradice svých předků a cenzurují klasické národní pohádky (třeba Pohádky bratří Grimmů). Byl to jeden z vážných důvodů. proč pro většinu Ukrajinců a Rusů uznávající tradiční pravoslavné hodnoty odmítla pokusy Evropské Unie vnutit jim vlastní „hodnoty“ — odmítli dokonce jakoukoliv asociaci s takovým monstrem. Vnucování cizích kulturních hodnot se tak stalo jedním z důvodů, proč tradiční národy odmítají kulturní imperialismus Západu.

Jiří Šoler


Poznámky