Diskuse v Britských listech

Přímá demokracie: odkazy na názory odborníků jsou častou užívanou metodou demagogie

Jiří Šoler

Vážený pane Obereignere,

odpovídám na Váš článek v Britských listech. Bohužel musím konstatovat, že odkaz na názory odborníka patři k jedněm z nejčastěji užívaných metod demagogie. Názory odborníků nebývají jednotné, často se odbornici ve svých názorech liší, proto výběrem "toho jedině správného" odborníka lze obhájit prakticky jakýkoliv názor. Nehledě na to, ze politici s radosti cituji "odborníky", jejichž odborná či společenská autorita je problematická, čtenář často nemá možnost si kvalitu odborníka ověřit.

Např. zni velmi důvěryhodně, když citujete k nějakému společenskému problému např. názor předsedy Akademie věd Rudolfa Zahradníka. Pokud zjistíte, ze onen předseda je odborníkem na kvantovou chemii a ne na  společenské vědy, poněkud to jeho autoritu oslabí. Ovšem pokud zjistíte, ze  onen předseda je obyčejný práskač, který udával komunistům, udával Havlovi a  jeho fašistům a tak se dopraskal až na místo předsedy Akademie věd, potom bude asi jeho autorita nulová. Bohužel taková je současná realita v České republice.

Nemluvě již o tom, ze i oni odbornici jsou jenom lide a tak jsou uplatni, ať už za peníze nebo slíbené pozice. Kazdy vědec potřebuje ke své činnosti peníze z různých grantu, proto jeho nezávislost je vždy pouze částečná. A bohužel ti, kdo „v tom umějí chodit“ se často dopracuji na  nejvyšší posty, úspěch ve vede není jen důsledkem odborných schopnosti. Viz Rudolf Zahradník.

Tím nechci vylučovat odborníky z rozhodováni. Každému rozhodnuti by mela předcházet široká demokratická diskuse, a pravě tady mají odbornici šanci uplatnit své schopnosti. Samozřejmě, je zapotřebí vyjádřeni více nezávislých odborníků z různých pracovišť a často různých odborností, vědeckých kolegii apod. Ti mají možnost ovlivnit laickou porotu, která vynese konečné rozhodnutí. Takovou „porotou“ může byt nějaká komise, Parlament, Vláda, veřejnost (referendum), soud apod. Právě takové otázky, které citujete, jako je euthanasie, postaveni homosexuálů apod. nemůže řešit jeden odborník, je zapotřebí „politického“ rozhodnutí neodborníků na základě argumentace kolegia odborníků.

I já mam doma studii parlamentní komise ze Švýcarska, která ukazuje na  některé negativní faktory referenda - jedna se zájmena o příliš častá referenda na příliš úzké otázky, které občany nezajímají, jsou z věčných referend unaveni a výsledkem je nízká účast a neplatnost referend. Občané proste chtějí nechat rozhodovat o těchto otázkách své volené zástupce a  nenechat se takovými rozhodnutími příliš často otravovat. Takové nebezpečí hrozí ve Švýcarsku, kde občané dvakrát ročně odpovídají v místních, kantonálních ci federálních referendech na spoustu otázek, ale není aktuální v  České republice, kde zatím hovoříme o referendech na důležité otázky (NATO, EU apod.) spise jednou za několik let. Samozřejmě, pokud bychom systém prime demokracie používali tak často jako Švýcaři, nastoupí zde tytéž negativní faktory a je nutno s nimi počítat, ale to není problém současnosti.