Internetoví Bretschneideři

Bolševická inkvizice v akci

Původní článek

Motto:
Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti,
jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost,
jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní,
zpupní, nadutí a chlubiví.

List Římanům 1, 29-30
Proto nemáš nic na svou omluvu
když vynášíš soud, ať jsi kdokoli.
Tím, že soudíš druhé, odsuzuješ sám sebe.
Neboť soudíš, ale činíš totéž.

List Římanům 2, 1-2
Ryzost cíle může být ospravedlněním i těch činů,
které jsou protivné zákonu mravnímu i lidskému

Escobar, jezuitský teolog

Který Čech by si nevzpomněl na příhodu z Haškova Dobrého vojáka Švejka, kde bdělý policejní agent Bretschneider „monitoruje“ prostředí pražské hospůdky, kde posléze sebral jak samotného Josefa Švejka, tak posléze i hostinského Palivce. Bohužel, podobné „idylky“ z dob posledního císaře pána neskončily pádem Rakousko-Uherska; dnes ovšem policejní práskači dnes nepůsobí pouze ve staropražských hospůdkách, ale jejich bdělé oko pátrá i v modernějších sdělovacích prostředích, např. v Internetu.

Ve svobodné společnosti najde každý uplatnění podle svých schopností, zatímco za komunistického režimu o možnosti uplatnění lidí rozhodovali komunističtí kádrováci. A tak i já jsem po dokončení university, pár letech aspirantury ve vědeckém ústavu Akademie a dvouleté zahraniční stáži zakončené zpracováním kandidátské práce musel vědecké práce zanechat, když jsem nevyhověl přání kádrováků a nevstoupil do KSČ. Tu práci jsem nakonec obhájil jako zaměstnanec Stavebních závodů, ale jako programátor jsem mohl těžko uplatnit těžce získané zkušenosti a znalosti. Naštěstí se svým vzděláním jsem se snadno uplatnil jako programátor.

Již na základní škole jsem zažil útok komunistické StB na naší klukovskou partu - naštěstí jsme tehdy ještě neměli tolik rozumu, abychom pochopili. co nám hrozí, a tak naši učitelé zažili více strachu než my; naštěstí vše nakonec skončilo bez naší újmy. Ne tak tomu bylo již někdy počátkem 80. let, kdy nějaký bretschneider „monitoroval“ jeden silvestrovský večírek a posléze StB-áci obvinili jednoho z kamarádů z „urážky hlavy státu“ a jiných podobných „zločinů“ a nás jednoho po druhém volali k výslechům; nejhorší moment přišel, když někteří „kamarádi“ přišli s tím, že to „hodíme“ na jednoho z nás, „práskneme“ ho policistům a sami zůstaneme čistí. Samozřejmě jsem je vyhodil, ale od těch dob dodnes tak snadno někomu nevěřím. Nakonec vše skončilo politickým procesem v Trutnově, ale před tím asi došlo k nějaké dohodě, protože vše skončilo spíše symbolickým trestem. Přesto od té doby špatně snáším policejní výslechy, i když mne nijak neohrožují, u když jsem třeba mezi okradenými.

Myslím, že právě tato zkušenost mne po roce 1989 přivedla k aktivní činnosti v politice, samozřejmě proto, aby se podobné „fízlování“ lidí již nikdy neopakovalo. Jako opoziční (a ne smluvně-opoziční) poslanec jsem pomáhal řadě konkrétních lidí, kteří doplatili na svou otevřenost a byli vystaveni politické persekuci - výsledkem byla řada parlamentních interpelací, požadujících dodržování základních lidských práv v duchu Ústavy a příslušné Listiny. Některé z nich najdete na této adrese v rubrice „Interpelace“. Konečně - během výkonu této funkce a těsně po jejím skončení jsem poznal podobné policejní aktivity na vlastní kůži; naštěstí po odchodu Jana Rumla a jeho lidí z ministerstva vnitra se jejich intenzita vůči mé osobě citelně snížila.

Přesto jsem nepřestával sledovat aktivity policie a BIS v této oblasti a přesvědčil jsem se, že bolševické metody zneužívání policie proti lidem, kteří nejsou ochotni se servilně podřídit danému režimu a projevují nežádoucí politickou aktivitu, stále trvají. Pouze místo „kontrarevoluce“ a „protisocialistických živlů“ nás nazývají „extrémisty“.

Typickým způsobem porušení základních občanských svobod policií (a tajnou policií BIS) byl odposlech jak přímý, tak odposlech  telefonních hovorů - ať už zcela protiprávní nebo podložených příkazem současných bolševických soudů - pokud se po pádu otevřené vlády komunistů vůbec něco změnilo, potom se režim otřepal a stejné praktiky pokračují dál. O tom, že těch „legálních“ odposlechů bylo nějak mnoho si už u nás štěbetají snad i vrabci. Proto se chci věnovat specifické formě odposlechu, kterou s takovou radostí legalizovaly soudobé nedemokratické země v rámci „boje proti terorismu“ - o odposlechu informační sítě Internet.

Konkrétně: počátkem minulého týdne se ozval telefon a byl jsem vyzván, abych se dostavil na policejní ředitelství k podání vysvětlení ve věci podpory hnutí směřujícího k omezení práv a svobod občanů. Dostavil jsem se v domluvené době ve středu 11. května 2005 ráno. Při vstupu do budovy jsem podstoupil důkladnou osobní prohlídku a byl mi odevzdán kapesní nůž; teprve potom si pro mne přišla npor. Slováčková a a odvedla mne k výslechu.

Policejní sherloci prý „monitorovali“ před rokem Internet a zachytili dvě závadné zprávy: jednu z 1. dubna 2004  v 9,07 hod podepsanou jménem „wolfnebel“ na adrese IP=80.188.211.1 a druhou z 31. března 2004 v 21,49 hod podepsanou „kecal“ na IP=212.20.104.284 . V jakém kontextu a kam, to mi nedokázali vysvětlit. Obsah té prvé si nepamatuji, v té druhé si někdo asi objednával v lahůdkářství uzenáče! Tak pozdě večer! A tím se prý dopustil urážky rasy!?!

Policejní sherloci zjistili, že prý jsou to adresy společností Czech Online a/nebo Internet Online a adresa odesilatele prý ukazuje na mne! Tedy, prvé, o čem musím pochybovat, je fakt, že bych se k Internetu připojoval přes telefonní linku v 9 hodin dopoledne; normálně se připojuji večer, když je ta služba levná, přes den jen v nejnutnějším případě, určitě ne proto, abych posílal podobné zprávy. Moji identitu prý zjistili na příkaz Státního zastupitelství Praha 7 z 21. 4. 2004 a příkazu soudu Praha 7 z 16. 7. 2004. Konečně chápu, pročsoudy nestačí na svou agendu, když musí řešit podobné „závažné“ případy!

Je pravdou, že se připojuji k Internetu, a to i telefonní linkou z domova. Užívám přitom anonymní připojení přes jména jako „volný“ či „tiscali“ apod., obchodní jména poskytovatelů většinou neznám, a protože tyto společnosti neúčtují svým klientům žádné poplatky, nemám o tom žádnou evidenci. V každém případě si na žádné závažné zprávy, které by obsahovaly inkriminované informace, po roce nevzpomínám, zvláště, když chybí jakákoliv souvislost, zda se jedná o e-mail, odesílaný soubor či něco jiného. S tak bystrými sherloky aby se člověk bál platit platební kartou!

Když chtěla vyslýchající dokument vytvořený na počítači vytisknout, havaroval jeho operační systém, takže další protokol byl vytvořen na psacím stroji; během psaní se na počítači cyklicky rozbíhal systém Windows, havaroval a znovu startoval. Prostě - na policejním presidiu mají skutečně výtečné počítačové odborníky a správce sítě! Vznikl tak následující protokol (odkazy byly přidány, ale text je autentický):


ČTS: PPR-7/KPV-3K3-2004

ÚŘEDNÍ ZÁZNAM
o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. ř.

Dne 11.5.2005 v 10,00 hodin v Praze 7, Strojnická 27
se dostavil po předchozím předvolání
titul jméno příjmení     RNDr. Jiří Šoler, CSc.

………



Věc, jíž se vysvětlení týká

IP adresy, podezř. z tr. č. podle § 198a odst. 1,3 písm. a/tr. zák

………

Byl jsem řádně poučen dle shora a druhostranně uvedeného textu. Tomuto jsem porozuměl a nežádám k němu další vysvětlení.

Na dotaz na záznam z Internetu ze dne 1.4.2004 v 9,07 hodin „wolfnebel“ a ze dne 31.3.2004 v 21,49 hodin „Kecal“ uvádím, že text těchto záznamů mi nic neříká. Již si nepamatuji, co jsem před rokem přes Internet psal.

Co se týče společnosti Czech On Line, a.s. a Internet On Line, uvádím, že tyto společnosti znám. Nevím však, jaké používají zkratky při připojení, proto ani nevím, zda a kdy jsem se k nim připojoval. Poskytovatelé Internetu poskytují své služby dnes zdarma a neposílají účty. Proto mi chybí přehled. Pracuji jako počítačový expert doma nebo u zákazníků.

Když se mám vyjádřit k trestnému činu, resp. ke svému názoru na skutkovou podstatu trestného činu podle § 198a odst. 1,3 písm. a/trestního zákona, uvádím, že nejzřetelnějším projevem diskriminace podle národnosti a etnické příslušnosti je Usnesení Evropského parlamentu z 15. dubna 1999. Na moji žádost primátorovi Pavlu Bémovi z 22.2.2004, kdy jsem žádal o potvrzení o politické a rasové diskriminaci, o politické persekuci a nedobrovolném „združstevňování“ bytového fondu mi jeho náměstek dopisem z 8.3.2004 sdělil, že ČR je již od roku 1989 suverénním státem, který dohlíží na dodržování základních lidských práv a lze konstatovat, že diskriminace se zde v jakékoliv podobě nevyskytuje.

Na závěr bych chtěl uvést, že k výše uvedenému ani k celé této věci nemám co dodat. Pokládám ji za porušení práva na svobodu informací.

Skončeno a podepsáno dne 11.5.2005 v Praze 7, Strojnická 27 v 10,30 hodin.



npor. JUDr. Iveta Slováčková mjr. Mgr.Ivo Špičan RNDr. Jiří Šoler CSc.
policejní rada policejní rada osoba podávající
vysvětlení

Všimněte si té převrácené logiky: aby policie směla legálně „monitorovat“ něčí telefon, musí mít předem soudní příkaz; v tomto případě policie prostě odposlouchávala Internet, aby potom požádala soudním příkazem o zjištění odesilatele. Jako kdyby vám otevřeli dopis a teprve potom žádali o povolení. Takoví policisté a takoví soudci jsou horší, než byli ti komunističtí - konečně jsou to často ti samí lidé, ale s máslem na hlavě! Nehledě na to, že nezvládnou ani počítačovou síť ve vlastní budově, nemluvě už o Internetu! A dejte si pozor na poskytovatele Internetu, kteří otevřeně kolaborují se současnou demokraturou a přitom mají ve své evidenci nepořádek!

 Komunisté sice hovořili o jistotách a popírali možnost nezaměstnanosti, ale jejich kádrováci mne zabránili vykonávat vlastní profesi a donutili mne přeškolit se na práci jinou. Pravda, nebylo to tak těžké - mnohem těžší bylo vypracovat si určitou pozici mezi tehdejšími vědci, ale už je to za mnou. Dnes mne policajti a soudci staronového režimu diskreditují v této nové profesi, což je v situaci, kdy existuje 10% nezaměstnanost a v mém věku mnohem bolestnější. Přitom si nejsem jist, zda některá podivně skončená zaměstnání v nedávné minulosti též nebyla jejich práce. Obávám se, že se politicky vracíme někam do padesátých let.

Jiří Šoler